V pondělí 26. května jsme vyrazili na dvě bronzové expedice na Pálavu

Sázava 2 (2023)

Bronzová vodácká expedice na Sázavě

🏁 Týmové cíle expedice:

Plánování trasy a naučení se "číst" řeku,
sledování biodiverzity řeky a hledání invazních druhů (nutrie říční), které nejsou přirozenou součástí naší přírody,
pomoc přírodě nasbíráním odpadků z řeky
a rozdělání ohně křesadlem.

„První den expedice pro mě byl těžší jak na nervy, tak na řízení kánoe. Po pár hodinách jsem si to ale začala užívat. Viděla jsem i pár nutrií říčních. Večer jsem si navařila, uvelebila se ve spacáku a kdyby nebylo řvoucích srnců, tak bych se možná i vyspala. Celý den jsem si užila a aspoň svítilo sluníčko." – Viky

„Expedice byla skvělá, druhý den jsme se vyměnili a s touto osobou jsem byla až do konce expedice. Byla jsem háček a tato funkce mi skvěle sedla. Ze začátku byl trochu problém se to naučit, ale asi po 5 minutách slalomu ve vodě a manévrování alá opilec za volantem jsem si zvykla a naučila se jemně zatáčet a vyrovnávat loď. Namočili jsme se jednou za den a to kvůli prudkému jezu se spoustou vody, ale nepřevrátili jsme se, což byl u jednoho místa celkem zázrak. Sice jsem si odřela nohu o kámen, když jsme tlačili loď přes kameny, ale jinak byla expedice bez úrazů (když nepočítám Evčiny mozoly). Měla jsem z pádlování skvělý pocit, moc mě to bavilo a na naší cestě jsme našli 5 míst, kde byly nutrie. Našli jsme jich přes 12, každý viděl trochu jiný počet, ale na místech, kde jsme je viděli, jsme se shodli. Po cestě nás doprovázely volavky a dokonce jsme potkali i ledňáčky. Příroda byla krásná, voda příjemně studená a slunce celkem pálilo. Rozdělat oheň křesadlem se nám skoro povedlo, ale když už jsme to skoro měli, tak nás místní chalupáři vyššího věku vykopli od ohniště, i když jsme se domluvili s jinými místními chalupáři, že tam oheň mít můžeme... Jídlo jsme si vařili více méně dohromady, hezky jsme spolupracovali a byli jsme skvělá parta." – Terka

„Ze začátku jsem z expedice neměla úplně velká očekávání a trochu strach, protože jsem neměla vůbec žádné zkušenosti s kanoistikou a pobytem u vody, to se ale v průběhu expedice změnilo a můžu říct, že jsem se vrátila s mnoha nabytými znalostmi a zajímavými zážitky. Naučila jsem se jak řídit kánoi, jak pozorovat terén řeky (např. kameny, mělká a hluboká voda...) a podařilo se nám zpozorovat asi osm nutrií, které jsou v Česku invazivním druhem. Se stanováním v přírodě jsem již zkušenosti měla, takže to pro mě nebyl žádný šok, ale i tak jsem se setkala s věcmi, které pro mě byly nové (např. jsem poprvé ochutnala instantní kaši). Kolektiv byl super a za ty tři dny jsme se docela skamarádili a doufám, že s některými zůstanu v kontaktu i nadále. Celou expedice hodnotím kladně a doufám, že mi získané zkušenosti pomůžou příští rok na vodáckém kurzu." – Eva

„Expedice byla úspěšná - měli jsme tu možnost pozorovat nutrie říční. Jelikož většina z nás byli nováčci, získali jsme i první zkušenosti s vodáctvím. S kolektivem jsme si sedli, spolupracovat jsme dokázali i v krizových situacích. Založit oheň křesadlem se nám povedlo a počasí vyšlo taky krásně." – Ondra

„Cesta vlakem do Ledče nad Sázavou ubíhala rychle. Po krátkém čekání jsme nakonec dostali i tolik chtěná plavidla. Rychle jsme se seznámili s vodním prostředím a vydali se na cestu. Ani jezy pro nás nebyly nepřekonatelnou překážkou. Celkem jsme za první den plavby urazili 18,5 km. Místy jsme zahlédli i nějakou tu nutrii, ledňáčka či volavku. Klíčovým momentem bylo naše utáboření. Po několika rozhovorech s místními chataři jsme nakonec rozbili stany, plachty a hamaku v blízkém lese. Večer probíhal tak, jak podmínky dovolily. Noc rušená snad je srnčím štěkotem vyústila v krásné ráno.

První ráno jsme si osvojili skládání stanů. Okolo deváté hodiny jsme už byli zpátky na palubě. Celý den pádlování se na nás však značně podepsal, únava zavítala mezi nás. Pozorování biodiverzity okolí řeky pokračovalo i nadále. Na soutoku Sázavy a Želivky jsme v čiré vodě posbírali i nějaké ty ztracené brýle. Tábořiště jsme tentokrát našli opravdu skvělé. Ohniště, stoly a dokonce i židle. Večer strávený přípravou přístřešků a večeře nakonec nemohl zkazit ani zahradní deštík. Oheň nám byl dobrým sluhou. V noci nás zkropil déšť a ráno jsme se opět vydali dolů po řece. Český Šternberk, cíl naší cesty, se před námi objevil okolo poledne." – Martin

Martin, Ondra,Eva, Nikča, Terka, Viky, Evča a David

Podívejte se, jak jsme se na Sázavě měli:

Page updated

Google Sites

Report abuse