V pondělí 26. května jsme vyrazili na dvě bronzové expedice na Pálavu

Pálava (2024)

Stříbrná expedice na Pálavu

🏁 Týmové cíle expedice:

Mapování chráněných druhů rostlin a živočichů CHKO Pálava,
výstup v podobě elektronického herbáře se základními informacemi o CHKO Pálava jednotlivých druzích včetně autorských fotografií.

„Díky expedici jsem ne jednou vystoupila z komfortní zóny a překonala své limity. Dříve bych ani netušila , že pojedu stopem, a nebo že budu spát pod širákem na ranči s koňmi, ale stalo se. Také mi dala spoustu nových zkušeností a zážitků, na které budu jistě ještě dlouho vzpomínat. Také jsem se dozvěděla něco o tamější fauně a floře a lépe tak poznala přírodu. Viděla jsem také nádherný východ slunce na vinicích, což byl také můj osobní cíl na tuto expedici a jsem na sebe hrdá, že jsem se přinutila vstát dřív a mohla tak vidět tento nádherný pohled na vycházející slunce nad vinicemi. Rozhodně to za to stálo." – Domča

„Expedice byla velmi úspěšná. Již první den jsme narazili na několik zajímavých a pestrých lokalit skýtajících spoustu druhů rostlin i živočichů a v průběhu jsme narazili i na vzácné. Hned po několika metrech za Břeclaví jsme narazili na ráj velevrubů a škeblí. Tato expedice, mně osobně, poskytla příležitost využít své znalosti z hodin biologie a využít je v praxi. Poprvé v životě jsem viděla kvakoše nočního a takovou spoustu škeblí u sebe. A to nádherných, v krásném stavu, spojené a ještě pokryty menšími. Měla jsem s sebou fotoaparát a vše fotila. Zlepšila jsem se i ve fotografování a poznala krásná místa Jižní Moravy. Opravdu jsem si expedici užila, naučila jsem se pár nových věcí a hlavně si užila čas se skvělou partou. Moc se těším na zlato! :D" – Terka

„Expedici jsme započali 8.5. v 8:00 ráno. Sešli jsme se na vlakovém nádraží v Blansku a vyrazili směr Brno- Břeclav. Cesta byla v pohodě. Po příjezdu jsme se vydali na cestu. Naše první zastávka byla ještě v Břeclavi u vody, kde jste strávili asi půl hodiny lovením mušlí a tím pádem plnili i náš cíl. Po několika hodinách jsme dorazili k Hradu, kde jsme si dali oběd. Viděli jsme zde loďky, které plují až k minaretu Lednice. Zadarmo jsme si vyjednali lístky a tak nám to zkrátilo cestu na nohou, ale nakonec jsme zjistili, že časově by to vyšlo velmi podobně. Plavba byla ale příjemná a viděli jsme například ledňáčka. Po vystoupení jsme prošli zahrady a setkali se s učiteli. Odpočinuli si a vydali se na další, o hodně kratší, část cesty na místo spaní. Po cestě jsme dostali vanilkovou zmrzlinu od milé paní. Po necelých 6 km jsme dorazili do vesnice Nejdek, kde nás pán nechal přespat u malého rybníčku za hřbitovem. Bylo to krásné místo a splnila jsem zde svůj osobní cíl - západ slunce. Druhý den jsme před sebou měli více jak 20km a tak jsme se brzy vydali na cestu. První část cesty byla pohodová, hráli jsme slovní fotbal. Pak přišel výstup na rozhlednu - Míšin osobní cíl. Bylo to velmi náročné, ale zvládli jsme to. Míša se na rozhlednu dostala, slezla a má i fotku! Pod rozhlednou jsme se naobědvali. Protože jsme na zádech měli spoustu kg a Martin byl ověšený jako vánoční stromeček, rozhodli jsme se stopnout auto, nebo ho někde sehnat. Pod rozhlednou byly vinice, na kterých pracovali lidé a shodou okolností měli dodávku. Vysvětlili jsme jim, o co jde, poprosili a nakonec nás do Pavlova svezl moc milý pán. V autě jsme však nechali hůlky. Pak jsme se opět setkali s učiteli a my vyrazili na Děvičky. Ten kopec už nikdy nechci vidět, ale byl to nádherný výhled. Naštěstí byl týden, takže jsme se zde dostaly bez placení. Po občerstvení jsme se vydali do Tábořiště Klentnice, kde jsme měli zařízené přespání. Cesta nebyla tak hrozná, ale už jsme šli z posledních sil. Došli jsme do vesnice Klentnice, a proto že Terka i Martin měli těžký batoh, stopli jsme jim auto. Později se podařilo i nám stopnout mladou slečnu a tak jsme si ušetřili další kilometry. Tábořiště bylo velmi pěkné. Za spaní zadarmo jsme vyhřebelcovali poníka. Bylo zde spoustu zvířat a musím říct, že jsem se cítila jak ve filmu Vinnetou. Po probuzení jsme se už jen vydali do Mikulova na vlak a jeli zpět domů. Ukončeno 10.5 ve 12:00. Tato expedice se mi líbila o něco víc než ta minulá, asi díky počasí a také to bylo více v civilizaci, takže jsme měli zážitky právě ze stopování. Tento rok nebyl snad nikdo nějak více zraněn, kašlík však byl." – Klára

„Expedice byla absolutně úžasná. Od naší bronzové se ale dosti lišila. Hlavně v tom bodě, že jsme tentokrát šli civilizací, a tak jsme právě tohoto mohli hojně využívat. Zkoušeli jsme riskovat a ptát se lidí, jestli nepotřebují s něčím pomoct, ajtak získat zadarmo třeba zmrzlinu nebo odvoz autem. Možná z tohoto důvodu se mi tato expedice líbila ještě o něco víc než ta předchozí. Náš výstup z celého výšlapu je pokus o elektronický herbář s rostlinami a živočichy, kteří se mohou vyskytovat v CHKO Pálava. Myslím, že se nám velmi podařil, máme tam skvělé umělecké fotografie a opravdu výborné vzácné úlovky nespočet druhů. Kromě našeho společného cíle, což je tedy ten pokus o elektronický herbář, jsme si každý zvolil i svůj osobní cíl. Já chtěla překonat strach z výšek, a tak jsem si vymyslela vylézt na rozhlednu. No cosi budeme povídat, byla jsem docela hrdinka a čím víc se to blížilo, tak jsem si to chtěla rozmyslet. Ale všichni mě podrželi a tak jsem vylezla alespoň do mezipatra. Výš už jsem se bála, protože hrozně foukalo, ale myslím si, že i to je pokrok. Na to že jsem byla naposledy na nějaké tak v 10 letech, za mě je to úspěch. Jako důkaz, že jsem to opravdu zvládla, přikládám fotografie. Na celé expedici byla skvělá nálada, svítilo nám sluníčko a naštěstí nám nepršelo, takže počasí vyšlo na 1. Tak hurá na zlatooo, už se nemůžeme dočkat! ❤️❤️❤️" – Míša

Domča, Martin, Míša, Eliška, Klárka a Terka

Podívejte se, jak jsme se na Pálavě měli:

Page updated

Google Sites

Report abuse