8.–10. června vyrážíme na dvě bronzové expedice, zjisti
Zaznamenávání historie zajímavých míst po trase (hrady, zámky, muzea)
a vytvoření pracovního listu, který je možné využít při školních výletech.
„Bylo to fajn, ale šli jsme hrozně do kopce a po docela špatných trasách, došli jsme až večer a natáhla jsem si vaz v koleni. Jinak to bylo super a Danča zapálila oheň ještě rychleji. Noci byly chladné, takže příště více oblečení pokud to bude na podzim. Jinak bych zlepšila komunikaci v týmu, protože někteří vstávali pozdě nebo prostě šli pomaleji, jen proto že jsme se pořádně nedomluvili. Jinak jsem ráda, že jsem něco ušla i s tím kolenem💗“ – Ema
„Expedice byla určitě dost zajímavá. První den jsme šli hlavně přes vesnice a večer jsme potom jen uvařili, postavili stany a šli spát. Druhý den byla trasa trošku náročnější, museli jsme například přecházet několik brodů, podlézat spadlé stromy nebo lézt po řetězech. Na místo přespání jsme dorazili později, ale nakonec jsme i stihli večeři a druhý den se nám už šlo hezky. Včas jsme došli na autobus a potom už naše expedice skončila. Celé mě to dost bavilo, zříceniny byly pěkné, jen mi bylo líto, že hrad Lísek nebyl přístupný veřejnosti. Jako tým jsme určitě mohli fungovat lépe, ale asi jsme neměli stejné představy. Jakožto osobní cíl jsem si dala za úkol se nenechat vyvést z míry, když věci nepůjdou podle mě. Řekla bych, že ve výsledku se mi to povedlo, i když určitě nastalo pár krizových situací. Ale jinak jsem si všechny dny dost užila a jsem ráda, že jsem jela.“ – Berča
„Já osobně jsem si expedici opravdu užila, ale moc se mi nelíbilo třeba to, že mohli být víc jako jeden tým, ale taky z mého pohledu většině naší skupiny nedělalo zapojovat se problém. Ale co se mi líbilo, byla naše destinace, nikdy jsem pořádně na Vysočině nebyla, je to kousek a bylo tam krásně. Hezky tam i zapadl náš cíl cesty po hradech a zříceninách, kterých je tam v okolí hodně. Taky jsme si celkem dobře rozdělili úkoly a to, co kdo ponese. Já jsem nejvíc pomáhala s komunikací před expedicí, navigováním, večeřemi a nesla jsem věci na vaření. Určitě jsme se všichni poučili, že musíme dopředu zkontrolovat trasu, že tam nejsou nějaké špatně schůdné úseky nebo něco podobného. Taky jsme se společně párkrát ptali o vodu, informace nebo sůl do těstovin a i když jsme museli oslovit náhodné kolemjdoucí, tak to vždycky dopadlo dobře a lidé tam naštěstí byli vždycky vstřícní. Největší výzvou pro mě bylo určitě komunikovat ve skupině, byli jsme docela různorodý tým, netáhli jsme vyloženě za jeden provaz, a tak nám občas řešení náhlých situací dávalo zabrat.“ – Pája
„Na ostré expedici týmová spolupráce nebyla o moc lepší, ale jsem pořád ráda, že jsme se nedostali do nějakého konfliktu. Trasa byla náročnější, ale zvládli jsme to. Občas jsme měli momenty, kdy jsme vůbec nevěděli, co se bude dít dál. Jeden z těch horších zážitků bylo například to, že jsme museli pobíhat po vesnici a shánět obinandlo. Naštěstí vše dobře dopadlo a my mohli pokračovat dál. Celkově jsem ráda, že jsme to všichni zvládli, a že to máme za sebou. Byly to náročné 3 dny plné adrenalinu.“ – Janča
„Na expedici jsem mela pozici vlajkonoše, poznávali jsme okolí Bystřice nad Pernštejnem a putovali jsme po různých historických památkách, i když expedice byla trošku v nepříznivých podmínkách kvůli velké zimě, tak i přes to jsme to všichni zvládli, skupinová spolupráce trošku vázla stejně jako na bronzové expedici a myslím ze by jsme to příště měli napravit, díky této expedici jsem překonala své hranice a také jsem se v hodně situacích dostala mimo moji komfortní zónu a myslím ze se mi taková zkusenost do budoucna bude hodit.“ – Eliška
Ema, Danča, Pája, Berča, Evča, Janča, Eliška a Ondra